egil (Občasný,Redaktor) - 22.10.2008 > Co ti na to říct... nejsi tady jediný, kdo má VŠ zkoušku z filozofie (nicméně ty jsi jediný, kdo se tím tak zoufale ohání; tvoje reakce na kritické poznámky, ať už jakékoli a od kohokoli, v sobě skoro pokaždé skrývají osten, namířený proti hodnotícímu - to je to jediné, v čem u tebe vnímám tvůrčí pochybnost, ať už jakkoli nepřiznanou - viz. vaše "povznesené" reakce, mistře).
Pojem "osobní metafyzika" byl pro mě v rámci poezie vždycky naprosto zásadní - použil jsem ho při rozhovorech s výrazně sofostikovanějšími entitami, než jsi ty. A každý chápal, nikdo neměl problém. Doufám, že tvoje "nechápání" je alespoň do určité míry hrané, protože jinak nevím. Myslel jsem, že se bavím s inteligentním člověkem, který zná základní význam daného slova a dokáže si jej přenést.
-- a pojem demagogie - ve smyslu, jak jej zde užívám - je cosi nehybného, co z potenciálně pružného systému nutně činí ideologii. Tím mám na mysli např. tvou co tě pamatuji statickou a romantickou vizi "básníka" - vizi, která je plná klišé a schémat a z níž potom rostou plytkosti tohoto typu:
"Pokud najdeš ono "za", víš o zdroji, nač bys okukoval parádivce, kteří věří ve vlastní originalitu svých objevů pro světové básnictví? Spíš nevěří sami v sebe, v to, že pokud budou hledat v sobě do hloubek, dojít za své "ego", vše uvolnit, dojdou dost hluboko aby uměli vyjádřit to, co si přejí. A oč víc by mělo jít, než tímto oslovit druhého, čtenáře. Není na tom nic tak "ohromujícího", básníka jsem měl vždy přecitlivělou strunu, která může občas vydat nádherný zvuk, pokud je obdarována milostí a je pozorná. Stejně jako v mystice, báseň hodná vážnosti a lehkosti jde z hloubi sama, nepotřebuje "vývoj" - vývoj, je omyl ega, rozumování."
Nezlob se, ale s něčím takovým nemůžu, anebo spíš nechci, polemizovat. Už toho mám skutečně plné zuby. Uzavřeme to - je to oboustranná ztráta času.
A svůj oduševnělý a široký úsměv, prosím, věnuj někomu jinému. Já o tvé "vědoucí" úsměvy nestojím.
