Měsíc zapadá,

vyběhni ven,

přátelství chatrná,

pohřbila zem.

Slunce vychází,

polib mi tvář,

den už přichází,

pravdivá zář.

Slunce ukáže,

náš noční hřích,

přátelství zakáže,

náš lásky klíh.

Noc měla sílu,

v náručí našich

zmizelo přátelství,

v horkých polibcích.

Náruče naše,

zrychlený dech,

daruji vše,

v tvůj hebký mech.

Oděni tmou,

šaty neznáme,

teď jsi jen mou,

daleko prcháme.

Teď jsi jen mou

a já patřím tobě,

naše světy jen lžou,

skryti v ubohém domě.

Ta noc utekla,

daleko za obzor,

světla ses nelekla,

proti zlu vzdor.

Proti zlu přátelství,

jež krylo lásku,

ta noc je svědectví,

skončila válku.

Přes světlo denní,

zůstanem spolu,

rámy okenní,

viděly pravdu.

Měsíc zapadá,

vyběhni ven,

přátelství chatrná,

pohřbila zem.