Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 27.11.
Xenie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 

Poezie I - příroda a smysly

 

Zima

farářskej


zapínám ti kolem boků
podvazkový pás Orionu
punčochy prosince rozkládám v prstech
slib mi, že nebudeš zlá a
bude mě z tebe mrazit jen příjemně
teď, když se mi
tvé sněhobílé spodní prádlo
a křišťálové střevíčky
zase začínají zdát

strojím si tě k lásce
zimo

 
 

Déšť ve městě

Martin 

"Kolik snubních prstýnků
Ti musím ještě navléci,
abych si Tě jednou celou vzal?"

Mračna kroužků do vínku
tak déšť navléká silnici
a nejeden dům přitom rozplakal.

Starý muž a piano

Madman 

Za zavřenými dveřmi
slyším tichý nářek klavíru
černé a bílé klapky
v oblecích přesně na míru

Hrají na schovávanou
pod prsty muže ve fraku
podzimní poezie
večerní chvíle zázraků

Šedivé vlasy pečlivě učesané
a šos pěkně přes židli
zvuk starých sonát i té nedohrané
slyším je jak mi v hlavě zní

Nedohrál ... někde vprostřed strofy
ta černá klapka vyhrála
uhnula no žádné katastrofy
jen krátký příběh piana

 
 

Chci s tebou žít už dnes!
AlexBobrLetadlo 


  
Chci s tebou žít už dnes

Pod posvátným amuletem Vánoc
a teplem celé blízké rodiny
jsem drcen ostrým chladem
samotou
bez tebe lásko bolí vteřiny

Balené v krásných krabicích s mašlí
dostal jsem lásku
CD od Suka
přesto to není dost a jsem smutný
v mé dlani stále chybí tvá ruka

V novinách moderní doby píší
nevažte se než máte dobrý džob
přesto že chci myslet na budoucnost jsem asi muž ještě ze starých dob

Chci s tebou žít už dnes!

Zimní zahrada

Petr  
  
Slova ve větvích
stromů
setřásá havraní křik
a v prokřehlých perutích
padá nebe k zemi ...
když na dlaních
mé ruky
umírají andělé.

 
 
Muž stojící na hladině jezera

Morgenthaler 

na hladině jezera s úsměvem fakíra
stál noční vrátný z továrny na stroje
vědci se divili, vždyť rozum jim odpírá
viděti muže na hladině ve stoje

tužky se roztančí, začne se počítat
několik loděk se odrazí od lávky
pár vědců vyplouvá troufalci vyčítat,
co prý to udělal ve vědě za zmatky

muž se jim omlouvá, pokrčí rameny
natáhne ruce a vznese se ke hvězdám
jak volavka zakrouží nad lesem na nebi
zamává s omluvou: „už musím, odlétám“

vědcům se v očích roztočí celý svět
většinou mlčí, jen pár jich začne klít
až odloží tužku docent přírodních věd
a do ticha zašeptá: „Vše je jak má být“

Volajíc, křičíc, tlukouce

ten_s_kytarou


volajíc, křičíc, tlukouce
a přesto nikdo neotvírá
nikdo neslyší
na poušti hlas

jsme příliš dospělí
něco umřelo v nás

počítat zrníčka písku
kapičky vody
čas který zbývá
oči zavírat

tlouct
věřit
s vírou umírat
je lepší než bez víry žít

všechno tu máš
černé na bílém
a přesto nevěříš
všechno to slyšíš
zvuky nad tichem
a stejně neslyšíš
hlas z pouště

bojím se
někdy i já se bojím
když vidím
jak ubývá modrých motýlů

 
 

Dotek

Oplatka  

  
Minuli jsme se
Se zavřenýma očima
Naše ruce
O sebe jen letmo zavadily
Jeden jediný
Kratičký dotek
Celou mě změnil
Jdu dál
Ale ten dotek
V sobě stále nesu

Zatímco spíš

Michelle  
  
Dva prstýnky ve tmě
na stole nedopitej čaj
Můj rozum tě soudí
srdce věrně hájí
a přes promlčená přání
zůstal nám nedostupnej ráj

Dohořelá svíce na okně se choulí
už nemá ti co dát
...tak jako já
K našim malým tajemstvím
klíč ve dlani mě studí
Když naposled ti odpouštím
než tě nechám jít

A jen to nekonečno touhy v nás
nechce vzít si
oddychovej čas

 
 
Nezkrotná voda

Martin

Chtěl jsem nakreslit prstem na vodě kruh,
ale předběhla mne
sotva jsem se bříškem dotkl jejího těla.
Chtěl jsem tedy nakreslit čtverec,
ona však stále kreslila kruh.
Když můj prst maloval srdce,
celý uplakaný se vracel zpět.
Stále prý musí být po jejím.
Kdepak voda, ta jakmile může,
zničí každou hráz
a všechno utopí,
jako ty stopy u břehu,
které se vracely
s nepořízenou domů.

Víno z Parnasu

stefan

Po ránu

Jak vločky, tiše bez křídel
však bezpečně a s požehnáním
bez radarů a kormidel
bych chtěl ti všechna moje přání
doručit,
se známkou VĚŘ..
do ticha spánku před svítáním
kdy listí stromů už se chvěje a větřík dodá do naděje
nás obou modlitbičku ranní
když dne a noci na rozhraní
se loučí sen
naděje svítá…
a láhev ještě nedopitá
nektaru
import z Parnasu..
polibek lehký do vlasů
a krásu dosud nepoznanou
skrytou jen někde pod víčky
co snad se ještě také chvějí
podivné věci se dnes dějí
když noc se s novým ránem vítá
ta láhev ještě nedopitá…
tak přitul se
a nebuď smutná
i po ránu přec láska chutná….

 

 

*


_JiKo_

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter