Den zhasíná,
poslední paprsky
prodírají se k mému stínu.

Nic víc,
jen mysl,
lehká jak motýlí křídla.

Tvář
pod tíhou masek
strnulá
ve stálém úsměvu.

A svět tepe dál, vím.

Skořápka křehká je tělo,
obal
praská a bortí se.

Musím jít dál,
smrt přichází tiše,
nyní tak brzy.

Nánosy bolesti
pomalu zastavují moje srdce.

Vybírám znovu to místo,
v němž tolik životů přežívám.