Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 26.4.
Oto
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky STÁHNEME Z VÁS KŮŽI z kolekce Usměvavá beznaděj
Autor: Petr Měrka (Občasný) - publikováno 5.1.2012 (11:36:05)
další>

Do Valašské Tatranky přijeli politici. Byl jich plný luxusní autobus. Měli na sobě slušivé, na míru šité, obleky, či elegantní sukně. To už záleželo na jejich pohlaví. V rukou drželi nože z ušlechtilé oceli. Těmi začali bezdůvodně zabíjet bezbranné lidi. Jejich mrtvoly okradli o peněženky a další cennosti, jež u nich nalezli. Neštítili se ani toho sebrat jim zlaté zuby, pokud nějaké měli. Za účelem jejich získání buď použili kladivo, kterým jim rozmlátili čelist, anebo kleště určené primárně k vytahování hřebíků.

Kolem poledne je to bestiální řádění unavilo a ke všemu jim notně vyhládlo. Šli se proto posadit do nejbližší restaurace. Jednalo se o podnik tohoto vzletného názvu: U Kosočtverce s čárkami mimo realitu.

Hostinský Martinéz de Bačkora je přivítal úlisným úsměvem servilního patolízala. Někteří z nich si od něj dokonce nechali vylízat zadek, ale teprve až se vykadili. Byli totiž líní použít toaletní papír.

Premiér Sračka učinil hromadnou objednávku. Za předkrm vybral polévku zhotovenou z ostentativní beznaděje, následovanou několika bezdomovci nadívanými existenční deprivací coby hlavní chod. Ten poté završil dezert v podobě dětských hlaviček, jimž chyběla špička lebky. Ta byla nahrazena vrchovatým kopečkem šlehačky, do níž byla zabořena lžíce. K pití si samozřejmě nemohli na Valašsku dopřát nic jiného, než slivovici. A to ne ledajakou. Byla přes třicet let stará.

Najedli se, ožrali, rozmlátili interiér a odešli bez placení. Venku už na ně čekali zástupci masmédií. Ministr informací uspořádal improvizovanou tiskovou konferenci. Vůbec první a současně i poslední otázka zněla:

„Jaký smysl mělo to bezdůvodné řádění, jehož jste se zde dopustili?“

Místo odpovědi následovala kulka doprostřed čela impertinentního novináře, kterou vypálil ministr zdravotnictví Mengele.

„Musíte si uvědomit své postavení vůči nám,“ ujal se slova ministr kultury. „Jste naši nevolníci a my s vámi tudíž můžeme nakládat, jak se nám zamane. My jsme zákon a spravedlnost a každého, kdo se nám vzepře, trest nemine.

Vaším údělem je držet hubu a krok. Mějte na paměti, že i přesto, jak moc vámi opovrhujeme, to s vámi myslíme jen dobře. Pokud nejste schopni platit daně, nemáte jediný důvod žít.

Není však bezpodmínečně nutné uchýlit se k jakékoli formě autodestrukce. Nás vraždění a surové ubližování baví. Způsobovat bolest druhým nám činí neskonalé potěšení. Proto si čas od času uděláme výlet a spácháme takovýto iracionální masakr.

Chudoba je škaredá lidská vlastnost a měla by se vymýtit. Za svůj resort vám slibuji, že ještě letos otevřu první z řady likvidačních táborů pro nemajetné. Bude mi ctí vás tam přivítat a kdokoli z vás projeví zájem, může se nechat bezplatně zplynovat.

Maso ani kosti obětí sociálně motivované genocidy nepřijdou nazmar. Z toho prvního se zhotoví obsah konzerv určených pro domácí mazlíčky a z toho druhého pro změnu amulety pro štěstí.“

Po tomto vyčerpávajícím vysvětlení nastoupili do autobusu a vydali se na zpáteční cestu do Velké Psychózy, jež byla sídelním městem vlády Anonymní republiky.

Uvnitř vládního prostředku hromadné přepravy přirozeně nemohl chybět bazén ze zlata plný šampaňského. Demokraticky zvolení zástupci lidu se svlékli do naha. Někteří se oddali plavání, jiní se mezi sebou začali pářit, další přepočítávali uloupené peníze. Komu se zachtělo, mohl sledovat televizi. Naladěný byl zpravodajský kanál 666. Jeho nejlepší reportérka Sexbomba, jejíž silikony rozšafně dováděly se zemskou gravitací, zrovna vedla interview s presidentem Erosem Senilou.

Počkala, až se vystříká do konečníku svého tajemníka – bývalého proplešlého rockera, který snědl všechnu moudrost světa, v důsledku čehož se zbláznil. Jakmile se tak stalo, poručil mu, aby mu ústy očistil penis dolepený hovny, pročež se usmál do kamery a naznačil Sexbombě, že se ho může otázat na vše, na čem se předem dohodli.

„Tvrdí se o vás, že jste génius, je to pravda?“

Eros Senila se zapýřil a konstatoval:

„Jistě. Moje stará vrásčitá manželka vám to může dosvědčit.“ Následoval záběr na ni. Seděla pohodlně rozvalená v křesle z období Ludvíka XIV. od hlavy k patám posetá jaterními skvrnami a šila z mužských předkožek tenisky pro svého zbožňovaného miláčka, který tak rád hraje tenis.

Byla trochu nahluchlá, proto se přeslechla o čem že se to vede řeč, a zcela mimo mísu pronesla:

„Můj muž, pan president, není teplý. Řiťopichy ze srdce nenávidí.“

„Je to pravda?“ zajímala se Sexbomba.

„Ano,“ řekl Eros, u čehož vilně pomrkával na kameramane, jenž na něj činil neobyčejně chlípný dojem.

 

5. ledna 2012

Petr Měrka


Poznámky k tomuto příspěvku
libusepalkova (Občasný) - 5.1.2012 > :)))
Body: 5
<reagovat 
Mlž Svatý (Občasný) - 5.1.2012 > jako řemeň tři dny máčenej a pepřem pepřenej
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Petr Měrka (Občasný) - 6.1.2012 > Mlž Svatý> dík
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 2 3 (4) 5 6 7 8 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter