Kvičislava Doudová (Občasný) - 3.10.2003 > Tohle není zase tak špatné, ale musím ti, chlapče, sdělit, že do metalu to má fakt hodně daleko. Měl bys číst kvalitní metalový texty mého manžela (teda jako Kvičíka Doudy). Zkusím ti načrtnout, jakým směrem by ses měl příště ubírat:
Hukot chcíplý řeky, odstavený vagóny.
Stojíme v koloně vozů k Ústí.
Hrad strmí v mrtvolně krvavejch mračnech.
Smradlavý auťáky, zatuchlý bolševický sny.
Špína bezkrevnejch domů klove oči zmizelejm kopcům.
Klovy, klovy, klovy, klov!
Listopad se ožral nechutenstvím a zvrací.
Z okenic ožehlých budov stříšky střepin,
zaniklý tváře kostlivců couvaj
před dotykem vilnejch pohledů.
Jakoby tu už kdysi dávno zlomyslnej obr
začal chtíč v lidech spalovat na kovovej popílek neřesti.
Náhle mne kdosi ze tmy osloví.
Dívám se do schnilý tváře dvacet let mrtvý dívky,
která mi vzápětí ukazuje zkratku přes koleje smrti
k čekárně nádraží Smrti
Ještě stačím zahlédnout podzemní koncentráční chodbu.
Cítím skrze ni smrt, který jsem se špatně dotkl.
Usvědčuje mě z mý vlastní temnoty.
Přes odlehčení se v dálce vynořují
děsivý obrysy oživlých mrtvol.
Máš sice talent, ale pochop, že pravou metalovou poezii umí napsat jenom můj manžel (tedy jako Kvíča Douda)!!!
