Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 25.2.
Liliana
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 

A povedal „Buď sloboda...“  a bol nôž...

 

Jsem majitelem nože

Chtěl bych umět něco
vyřezat
zatím jen hryžu dřevěnou lžíci
a lámu dny jak párátka
někdy je slunce oprátka
číhající
na kohouta

Chtěl bych umět zůstat
potichu
něco si vyřezat
jako když světlo zastaví na zdi
siluetu kočky

Proč jen se stále pletu
vrhačům nožů
do řemesla

                    

                        Kelly

 

Občas si nás básničky doberajú -  dýchaj, ma, dýchaj, tá chvíľa sa nevráti späť... (Slnečná balada - PEHA). Uspokojení zúčastnení, triezvi, kto stoja opodiaľ...

 

undefined

 

Milé povinnosti (od určitého veku to už nie je o pretláčaní známych osôb cezo mňa, respektíve ak aj je, tak už chápeme, že je to v poriadku...)

Čo len od teba, Montrealer, vyberiem, vieš, že vyberiem, keď si ma chytal na Totem ako poľovník leva na púšti, nastavil si mi ihlu a ja som poslušne skočila cez obruč, len brmbolec na chvoste uviazol v úzkom ušku. Pozriem sa na to... no nie, to je krása, presne to, čo hľadám. Jednoducho sú osobnosti, čo nejako tajomne priťahujú. Havinky, havinky, vrrr, vrrr, hav, ... zbiehame sa k nim ako hladní vlci a svorne si ich doberáme v nádeji, že nám venujú kúsok svojho drahocenného času (a som tam, odkiaľ som vyšla J, to je život, nie zámer).

 

 

Písnička pro Kelly

 

Když se ten Tálinskej rybník nahání,

plaval jsem s Kelly až k samému kraji.

Kapři nás očumujou,

a štiky oždibujou.

 

Rybáři na břehu chystaj si sítě.

Oni nás prozraděj', mé milé dítě.

pohrozej' nám šatlavou,

plavem jak Adam s Evou.

 

Vlky už na horách slýchávám výti,

nemůžeš nikdy mou milenkou býti.

Nožky si depiluješ,

s jinými bivakuješ.

 

Noci se na podzim začínaj' dloužit,

nepřestal jsem nikdy po tobě toužit.

Šeptáš mi pár smutnejch slov:

„I love sir Bubakoff.“

                     

                                                                Montrealer

 

Občas si doberáme básnikov -  dýchame ich, dýchame, ... . Uspokojení, kto stoja opodiaľ, triezvi zúčastnení, niektorí šťastne (nešťastne?) netriezvi...

 

 

 

Jazykové okienko

 

Lebo preto, tak si dovolím v rámci voľného priestoru venovať trochu riadkov jazykovému okienku, dnes zo štylizácie.

 

Sledujte to, áno? ( ... čo sa vás to bytostne dotýka, ako napríklad mňa)

 

Čo môžete čakať od muža zúfalca, čo vás svojim trápením otravuje.   (moja verzia číslo 1)

Čo by ste už čakali od zúfalca, čo všetku svoju energiu točí okolo svojej nepodarenej osi a ešte ste si ho aj neuvážene zavesili na krk?   (môj pokus číslo 2)

 

Co můžete čekat od muže, který je zoufalý a to zoufalství se pitvoří ve všech rysech jeho osobnosti, zasekává do něj svoje drápy stále hlouběji, dere se mu pod kůži a usazuje mezi zuby jako kávové zrno?  (Plody mandragory - Rony Rubinek)

 

Je zaujímavé, ale na druhej strane úplne prirodzené, že zo štylizácie na zrelej úrovni sa väčšinou nedá vybrať jedna veta na ukážku, alebo ju treba prácne vyhľadať, alebo treba vybrať väčšiu časť, aby zaujala... (až na výnimky). Je to možno tým, že dobre sa čítajú veci ľahko, uvoľnene, nenásilne podané a tam niekde aj skoro všetci autori časom uviaznu...

 

Alice se narodila pro mě. Miloval jsem její modrošedé oči a aristokratický nos, linii brady a křivku úst, dlouhé nohy a důlek na břiše, nazrzlé vlasy a oblé, pevné boky. První měsíce jsme strávili jen povídáním; nikdy bych nevěřil, že mám tolik co říct. Studovala práva a byla chytrá jako čert; sladká, když mi v diskusích ustupovala, a sladší, když mi svými argumenty ničila chabou slovní barikádu. Chodili jsme po výstavách, galeriích, do divadla, na koncerty. Začal jsem číst její oblíbené knihy a ona ty mé. Dokonce jsme od sebe kopírovali slovník a gesta.  (Leonardův kabinet  - zirael)

 

Ale sú i autori, ktorí píšu celkom slušne, myslím ... napríklad... hmmm..., prípadne čokoľvek, čo je v diele dobré (o závere sa nevyjadrujem, dobrý záver zvládne málokedy málokto, v prípade myšlienky skôr ide o to, aby sa moc neopakovala s už existujúcimi, to by forma musela predbehnúť myšlienku), a aj tá štylizácia nie ja až tak od veci, iba po sebe nečítajú, či čomu inému prisúdiť daný stav, ledaže nevypísanej ruke (talent a cit pre jazyk sú moc ostré slová pre moje ušká):

 

            Ta hmatatelná přítomnost zase zalézala za nehty. Proklatej červenec, stejně jen pršelo a vegetace se činila. Svěží vánek, zelené stromy a ty neskutečné vzpomínky na něco, co už je dávno zavřené v šuplíku. Myslela si, že je konec, že život je jen tady a teď a že dál prostě nejde. Ta cykličnost jí ovšem vždycky zaskočila. Milovala ten pocit, ...  (Kokšínské mystérium - ekaterina)

 

Keď prečítame dielko, z ktorého je ukážka, zistíme, že ten, tá, ten, ten, tá, nie až tak často, veď ani v ukážke to neznie zle, ale predsa sa to od tých vypísaných rúk trošičku líši (aj font písma sa líši).

 

Jedna vtipne vypísaná ruka:


   ... já vím, že váš syn má, jak bych to tak řekl…. ehmm…. jisté… umělecké sklony, že… Koneckonců, spolužáci mu sami říkají Varhoule, že?“ „Tak kam zase co vyryl,“ přerušila jeho monolog. Vždyť to bylo neustále to samé: „…syn má umělecké sklony, že? ... není sice příliš inteligentní, že? … ale to od malíře nikdo neočekává, že? … Na škole se jistě trápí, že?“ A ještě několik dalších vět, zakončených „že?“, pak oznámení, kde se kosočtverec objevil tentokrát… (Andy Warhol - Quotidiana )

 

Jedna vlastenecká polovypísaná ruka:

 

„Ty nepoznáš mapu!!“ Zakričal dlhý muž na muchu sediacu blízko neho na stene ich dreveného príbytku a zabil ju zrolovanou mapou.

  „Aaale je teeeplo.“ Poznamenal, keď si všimol množstva potu stekajúceho mu po bruchu a po nohách.

  „Žašše ďaľššia... Šviňa jedna, žžabijem ťa!“ Zahnal sa po jednej, ktorá mu sedela na nose, čo spôsobilo, že si doňho silno udrel.

     Slnko neuveriteľne pražilo, všetci traja boli celí mokrí od páchnuceho potu, oblečenie sa im lepilo na špinavú pokožku.  (Muchy - johny45)


Nespliesť si, prosím, vypísanú ruku s ukončeným čímsi. Všetky ruky, aj vypísané, aj nevypísané, sú neustále v pohybe.

 

 

Vek je aj nie je dôležitý

Keď je jeseň života, tomu sa nedá vyhnúť a nedá sa tomu vyhnúť ani v súvislosti s pokusmi tvoriť v tak neskorom veku, do očí občas bodnú mladučké písmenká, neskostnatená šperkovnica, čo reže (zase oči), pretože na jeseň začínajúci v sedemnástich nevedeli ani poriadne držať pero (o klávesnici nehovoriac). Ako balzam znejú slová:

... Ach, lenže verše znamenajú tak málo, keď ich píšeme zavčasu. Mali by sme s tým počkať, zbierať zmysel a sladkosť vecí po celý, pokiaľ možno dlhý život a potom, celkom ku koncu, by sme azda mohli napísať desať riadkov, ktoré by boli dobré. Verše totiž nevyplývajú z pocitov, ako sa ľudia mylne nazdávajú (pocity máme dosť zavčasu), vyplývajú zo skúseností. Kvôli jednému veršu musíme vidieť veľa miest, ľudí a vecí, ... (Rainer Maria Rilke)

 

ukážka mladosti

 

20. Sešit A (17/94)                                                            

 

 

Jantarový pole,

tam bych Tě chtěl potkat.                                    

Slzy nějaký smůly

   a mezi nima my.

        Dva.

Sluneční paprsky se lámou                

v prastarý pryskyřici.

 

Až Je mi jich líto

         Jantarový pole

Já vím

   že Tě tam nikdy

                        nepotkám.

 

 

                        bejvával

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ukážka zrelosti

 

Návraty

 

 

ožívám v těle ryby                                   
křest
a oběť Synova

 

objetí
tak pevné


a mně se nechce uniknout                    

 

jsem bílá holubice
která se vrací z pevniny

 

jsem poštovní známka
která si v tobě našla dopis

 

jsem z čekání


že už dnes
se o mně dočteš

 

 

            drfaust

 

 

O tej zrelosti - je aj nie je to pravda. Písal by Rilke, ako písal, keby tak skoro nepísal? Dosť pochybujem, vedieť písať skoro je dobrá devíza, nie však nevyhnutná, nikoho nechcem týmito slovami odradiť.

 

Rilke pred Zápiskami Malteho Lauridsa Briggeho, odkiaľ som namiešala balzam, uviedol text:

 

... kto sa dá strhnúť touto knihou a pôjde

zarovno s ňou, nevyhnutne klesne na dno,

bytostným potešením bude pre tých,

ktorí si ju prečítajú v istom

zmysle proti prúdu...

 

Rozumieme sa, treba ísť proti prúdu!

 

 

Na záver si nechajte vychutnať jeden z mnohých tajdó dialógov pod dielami, ktoré ja osobne častokrát čítam radšej, ako samotné dielo a verím, že nie som sama.

Claw + Lei

 

Lei:

Vcelku hezký, i když ke slovesnýmu aktu to má pořád daleko...

 

 

undefined 

 

 

Claw:

slovesně se teď aktuju před jiným, promiň.

Jen jsem se trochu lekla, že i boduješ...:-) a zvlášť tohle, kde jsou samé "obnošené slova" (myslím, že je nemáš rád)

 

Lei:

 ech, "obnošené slova" trhá uši, ech...

já boduju celkem pravidelně. jen někdy mám nějakou chytrou poznámku na okraj.

obnošená slova teda rád nemám, ale někdy působěj obnošenějc a někdy míň. tohle mi nepřipadne takovej chladnej ošoupanej konstrukt, jaký psává drfaust. ale možná se mýlím...

 

Claw

ošoupanej konstrukt, jaký psává drfaust?... no nazdar, ten až příjde;-)

 

Lei:

on je na to zvyklej, co si budem povídat...

 

Claw:

no od tebe určitě;-), to jsem si všimla. Ale mé maličkosti se jeho konstrukt líbí (teda někdy taky moc ne, ale to bude prostě proto, že se mi všechno líbit nemůže a nelíbí). Chudák Skácel by ti mohl vyprávět, jak moc se mi některé jeho básně nelíbí. Takže asi tak.

 

Lei:

no, zasejc je třeba říct, že to je značně vzájemné. a ze tvého vztahu k jeho dílům vyplývá implikace, že moje věci tě budou nechávat chladnou. mně se ostatně nelíbí tolik básní, že by mohly vyprávět celé roty básníků. takže asi tak...

 

Claw:

Tvoje věci, že mě nechávají chladnou? Že jsem si nevšimla:-)). Jenom je pravda, že se na tu tvou poslední chystám už dost dlouho. Prostě jen kvůli tomu, že to bude zas tak dokonalé, že já dostanu depku a přestanu zas chvíli psát.

 

Lei:

mé básně jsou sice dokonalé (až skoro odrazují jiné autory od další tvorby, jak se zdá), ale velmi zřetelně zneuznalé a na totemu výrazně podhodnocené. ale což, jak to bylo s májem víme všichni...

 

Claw:

Zneuznalé? Podhodnocené?

Ty máš co fňukat :-)

Jsou tak dokonalé, že Claw odrazují od další tvorby.

 

Lei:

mno, vypadá to, že jsi četla jen jednu. jestli i ta stačila tě odradit, tak snad radši přestanu publikovat, abych nebrzdil řady ostatních...

 

Claw:

No vidíš to, jednu a mám strach číst další, protože se bojím, že to už bych nepsala ani čumkartu z dovolené:-).

 

 

 

 

 

 

 

 

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter