marně zní haló! halou Valhaly

ticho též v Blanické hoře

kopí zkoprnělá – sekery tupější praporců

možná nám mýty zalhaly

a není nikdo pobouřen

uklováním Prométheových jater

osud jímž ráno za ranou

vyčnívá pode dnem rozhořčené kořalky

v žaludku pálí spravedlnost

a místo ohňů ohnívá – spadáno

podzimem listů do několika pater

až lunou nelze utopit strašáky

tóny vyznělé do konců

zákroky hlučného mesiáše

jemuž hlas neusedá na trůny

s láskou soupeří o pozornost

line se s vůní od guláše

obyčejný bůh jedné naladěné struny