Konec  konců

                       dopadlo  to  dobře   ---

                       Ještě  včas 

                       jsem  vypnula 

                       další

                       ze  svých

                       přebytečných  cukrbliků

                       ( teď  mluvím  o  svém  mládí )

                       a  nechala  stát 

                       hrnec

                       na  kraji  plotny   ---

                       Tam 

                       nikomu  nepřekáží

                       ani  v  pozdnich

                       ranních  hodinách

                       natažených  drátkem

                       ( který  vypadá

                       jako  řetízek

                       jen  nechce  nabobtnat

                       ve  správném  světle )

                       Konečně

                       jsem  si  oddechla !

                       A  navázala  opět  spojení

                       se  všemi  faktory

                       co  už  vědí

                       zač  je  toho  loket

                       když

                       jeden  nebo  i  dva

                       růžolící  individualisté

                       nechají  slova  tak

                       jak  běží    ---    ---

                       a  nehnutě 

                       zůstanou  stát

                       v  průchodu

                       kde  je  každý  slepý

                          vždycky 

                                      najde