|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
" "Rudolf Steiner:
Anthroposofické utváření společenství
(Anthroposophische Gemeinschaftabildung)
Devět přednášek a dva proslovy, leden - březen 1923
...Antroposofie všude začíná s vědou, své představy oživuje umělecky a končí náboženským prohloubením; začíná s tím, co může postihnout hlava, potom přistupuje k tomu, co může nejobsáhleji utvářet slovo a končí tím, co prostupuje srdce teplem a dává srdci jistotu, aby se lidská duše mohla ve všech dobách najít ve své vlastní domovině, v duchovní říši. Takto se máme cestou antroposofie učit vycházet z poznání, pozvedat se k umění a končit v náboženské vroucnosti.
...V podstatě nemá být antroposofie ničím jiným než onou sofií, to znamená oním obsahem vědomí, oním vnitřním prožitkem v lidském duševním rozpoložení, jež člověka činí úplně člověkem. Nikoli „moudrost o člověku“ je správnou interpretací slova antroposofie, nýbrž „vědomí jeho lidství“.
...Křesťanství není dokončeno, křesťanství je veliké právě tím, že jednotlivé vývojové impulsy lidstva musí postupně prostoupit tento impuls Kristův. Člověk se musí naučit s Kristem jasně myslet, s Kristem být svobodnou bytostí, protože jinak to, co pro něho přešlo z nadsmyslového světa do smyslového, nevnímá správně v souvislosti s nadsmyslovým světem.
.................
...Člověk může správně stát ve světě jen tehdy, když duch v něm správně nalézá ducha mimo něj, Ducha, jenž pro staré lidstvo žil na druhé straně smrti, může si lidstvo přítomnosti přivlastnit jen tehdy, je-li člověk současně ozařován a osvěcován tím, co jakožto Kristus sestoupilo z oněch světů, z nichž do lidského života mezi zrozením a smrtí sestoupila racionalita a intelektualita a svoboda.
Moudrost o člověku
(anthroposofie) - jako přístup a cesta
" -Vracím se v mysli k přednášce pana faráře Tomáše Boňka pro Obec unitářů z 20. 1.´06. Pojednávala především o životní dráze učence, myslitele, reformátora širokého záběru Rudolfa Steinera. O jeho myšlenkovém zrání v jehož závěrečné fázi se dostal od theosofie k antroposofii. R. S. pojímá každou lidskou bytost jako jedinečnou individualitu s potřebou vlastního harmonického duchovního, duševního a tělesného rozvoje. Svůj přístup k lidským bytostem, zakládá na jejich jedinečnosti, neboť člověk se uvědoměním svého „já“, a tedy vědomým volním konáním řadí mimo příslušníky zvířecích druhů. Dle Steinera, sice jsou zvířata schopna smyslových prožitků, nikoliv však uvědomělého volního chování. Jistě mu neušel ani citový život zvířat, ale vědomě se asi nechtěl zabývat podobností s člověkem. Pudy, dle Steinerovy antroposofie, se řídí chování jednotlivých druhů zvířat. Odlišností a psychologií různých druhů a jedinců zvířat se nezabývá, spokojuje se postavením ostré hranice mezi zvířata a člověka.
Krása a harmonie, celostní vnímání rozvíjející fantazii, je cestou k vnímání přírody. Umění je důležitou výchovnou složkou spolu s rukodělnou prací od útlého věku do dospělosti. Fenomény jako vlastní cesta poznávání, tedy nejdříve podle toho, jak se věci jeví a teprve potom krok za krokem poznávání souvislostí a nakonec zákonitostí.
Člověk má žít v souznění s ostatními lidskými i mimolidskými bytostmi, rostlinami i celým vesmírným majestátem. Jeho jedinečnost (uvědomělé „Já“) jej zavazuje k lásce k bližnímu v Kristově smyslu. Jednání lidí mezi sebou má být založeno na vzájemné spolupráci, skromnosti, připravenosti pomáhat komukoliv, laskavém empatickém přístupu ke každému člověku a, jak vlastně ani jinak není možné, na neustálé sebevýchově a trpělivosti s vlastnostmi a projevy bližních. Nejmarkantněji se duchovní filosofický odkaz R. S. dnes projevuje v pedagogice, kterou pod názvem „waldorfská“ založil.
Pan farář Boněk se zmiňoval také o soudobých úspěších lékařství, jež je jako alternativní provozováno zejména v Německu. Domnívám se, že i v jiných oblastech lidské činnosti zůstal tvůrčí duch tak vynikající osobnosti jako byl R. S. s námi. Sdělím zde něco o waldorfských školách, protože jsem pedagožka a školství (výchova a vzdělávání) je oblast, které alespoň částečně rozumím, (byť si čím dál více uvědomuji rozsah a složitost školství a pedagogiky vůbec, a jen malý rozsah, který jedinec může pojmout).
Waldorfské školy jsou založeny na antroposofickém přístupu k žákům. Jsou zakládány zdola, tedy z iniciativy rodičů a rodiče spolu s učiteli mají velikou pravomoc. Jsou svobodné, tedy nezávislé na státu.Vychovávají svobodného člověka dle jeho potřeb rozvoje, nikoliv „služebníka“ jakéhokoliv systému (státního, podnikového, náboženského, ideologického aj.). Už z toho je zřejmé, že je nestrpí na svém území žádný totalitní režim.
Hlavním činitelem ve škole je učitel. Nesmírně vzdělaný člověk, nadaný empatií a láskou ke každému svěřenému dítěti. Třídní učitel postupuje se svou třídou po celou dobu povinné školní docházky. Mívá ve třídě 25 až 30 dětí. V utváření výuky má velkou pravomoc a trvale se radí s rodiči. Rodiče mají nejen spolu s učiteli i hospodářskou pravomoc a morální povinnost pořádat řadu školních kulturních akcí, např. i každoroční sportovní olympiádu, jarmarky, besídky, ale i vybavovat, ba i vyzdobit, vymalovat, uklidit školu. Jsou průběžně informováni co a jak se děti učí a dostávají stále informace o svém dítěti. Waldorfské školy jsou jednotné, tedy pro všechny děti, i pro handicapované. Vady bránící v učení, jako jsou neurózy a lehké mozkové dysfunkce obvykle během docházky buď úplně vymizí, nebo se hodně zmírní.
Waldorfská škola je školou bez stresu, pro chudé i bohaté, pro velmi nadané i méně nadané. Trvá 12 až 13 let. V posledních ročnících je diferenciace, žáci buď získají výuční list, nebo maturitu a mohou pokračovat vysokoškolským vzděláním. Nejlépe je, když malé děti absolvují waldorfskou školku. Potom jsou již velmi vhodně připraveny na waldorfskou školu. Tam se učí od první třídy prakticky při hře dvěma světovým cizím jazykům a teprve ve čtvrté třídě se začne s mluvnicí. A to už se umí pěkně domluvit třebas anglicky a španělsky. Nejdřív kreslí písmena, pak je píší, pak začínají číst. Tak se bez stresu, pravda o něco pomaleji, naučí během prvních tří let všechny děti číst a psát a ve třetí třídě už dohnaly ty z ostatních základních škol. V matematice a uměleckém i rukodělném tvoření bývají trochu napřed. Rukodělná práce a umění se stává ve waldorfské škole součástí života. Také pohybový projev a rytmus prolíná všechnu činnost. Své dojmy vyjadřují děti pohybem, tancem zvaným „eurytmie“. Je až s podivem, jak rozuměl Rudolf Steiner vývoji dětské osobnosti – jeho pedagogika vychází z vývojové psychologie, která vlast-ně byla propracována jako podklad pro práci učitelů později. Ve waldorfské škole děti nesoutěží, ale spolupracují. Neznámkuje se, hodnotí se a hodnotí se tak, aby každý měl perspektivu. Nepropadá se – ostatně jaký kladný smysl mělo kdy propadání v běžných školách? Učitelé se neustále vzdělávají a to i o víkendech a o prázdninách. Jejich platy jsou stejné, jako na ostatních školách. Nepoužívají se učebnice, děti si je spolu se svým učitelem tvoří samy. Pouze učitel je smí používat.
Z toho je zřejmé, jak hluboce musí být člověk, který se chce stát učitelem na waldorfské škole angažovaný pro svou práci, pro své lidské poslání.
U nás máme kromě mateřských školek a školkových tříd přibližně 10 waldorfských škol, z toho jednu v Brně. Ta dospěla do 7. třídy a doufejme, že bude mít všech dvanáct tříd a také, že nezůstane jedinou waldorfskou školou v Brně. Zájem rodičů hodně přesahuje její kapacitu. U nás jsou waldorfské školy státní – všude jinde jsou soukromé. Má to svá specifika a pravděpodobně je to i zábranou v jejich intenzivnějším zakládání. Zajímám se o ně již několik let a nestačím se divit, jak z neznalosti naráží u lidí, byť kompetentních ve školství a pedagogice, natož u veřejnosti, waldorfské školství na záporné postoje. Tento způsob vzdělávání a výchovy by pomohl i těm nejchudším dětem z nepodnětného prostředí, třebas i z mnohých romských rodin. A tu si říkám souhlasně s Jiřinou Šiklovou: nebylo by lepší zřídit školku a školu pro romskou mládež, než dohadovat se donekonečna o pomníku pro romské oběti nacismu za mnohamilionové částky?
Ing. Eva Dobšíková, 2006, Brno
- Zájemcům poskytnu na autorku (( -"editorku")) kontakt; -Zeanddrich E.
."
|
|
|