Život můj

 vodou v dlaních nabranou je

a prožitky

ty kapky stékající

marně vsakují se do země.

Mezi prsty protéká

pádem střemhlav rozdírá cit.

Cestu k nitru země neotevře

svojí slabostí její povrch nenasytí.

Marnost vody

koloběhem zkalené

oživuje bídu nechtěného času.

Marnost jejího hlasu

rve osrdí minulostí ztýrané.

Kdysi milosrdný její tón

zlomyslným zdá se

nezná slitování

jen krutostí prožitou v tento čas

připomíná se.