Tichostí v sametu

halí se žena

vztažená ruka

podpírá tvář.

Bezvládné prsty

květy uvadlé

nemají snahu

dál zastavit čas.

Chladivá látka

v záhybech skrývá

střepiny myšlenek

ztěžklého čela.

Zpověď své paži

 pohybem dává

absurdní sázka

na city v nás.

Kolena sevřená

k životu tiskne

z chlapecké hrudi

sténá emocí pás.

Růženec perliček

stihomam na patách

bělostnou září

láme jí vaz.