snad

mám ráda život

tak proč

otázkou se trápit

zda sžít se s vodou

či ze dna se jí napít

hladká

sametová dáma

chladná

za každého rána

promlouvá tiše

slyším příval slov

mluví snad k mé pýše

možná

silný je tu proud

kliky těžkých dveří

uzavřely brány

klíčovou dírkou

vytékají rány

namáčím si boty

musím si je zout

dvě lodičky k moři

se sny budou plout

voda stoupá

kabát navléká mi

límec trochu studí

sekt už nalévá mi

s lehkostí se vzdávám

jen tlak bubínky ruší

bublinky si hrají

u dna s moji duší