co tlačí matku Zem

že ve dveřích domu stane

z bledých rukou štít

ve slunci křížem hraje

na prahu rodném

odkud v život vcházíš

cítit chlad noci

snad TY

jí dneska scházíš

pohledem těkavým

přeletí davu houf

u TEBE se zastaví

pokyne změnit pouť

obracíš kroky

však zdráhavé jsou

máš matce spočít v klíně

nejsi dítě

kdy čas se vlekl líně

na prahu ještě hoří

zapálený knot

zemní chlad však letí

svíci oslepnout

matka natahuje ruce

s políbením váhá

pak přikryje TĚ šatem

co hlíně věčnost dává