TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Středa 8.5. Státní svátek

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Zdání břehů z kolekce Pět světel
Autor: Lin Sien Ti (Občasný) - publikováno 22.5.2006 (14:16:26)

	jafa (Občasný) - 10.6.2006 > hegel> Možná vím, co jsi chtěl říct a souhlasím – že všechno vnitřní je potencionálně možné pojmenovat, ať už je pro to současný jazyk dostatečně vybavený nebo ne. Je-li to (vědomě nebo nevědomě) prožito, může to být rozlišeno a je-li to rozlišeno, může to být označeno. To má svou logiku. Dokonce i v případě mimina, jemuž implantují do mozkového centra slasti elektrodu a navozují mu pocit štěstí – i ono (mentálně, volně) rozlišuje příjemný a základní citový stav jako „+“ a „-“, což samo o sobě je potencionální znakový minisystém. Na druhou stranu : lidské prožitky jsou tak nekonečně různorodé, že nelze mít pro každý zvláštní znak. Kdyby se pro „nevyřčený pocit“ v každé napsané básni zavedlo jednoslovné označení, slovník by se rozrostl asi tak o ... nebo ještě o víc. Mělo by to určitě výhodu možnosti jednoslovných básní a zaměstnanost slovníkářů by vzrostla, ale... Jiná otázka je nepříjemná a zákonitá determinace „pocitů“ osvojeným znakovým systémem – to je smutné, leč jasné. Třeba slovo „něha“ označuje komplex pocitů, bez jejichž souhrnného pojmenování (v rámci celého textového diskurzu) by člověk sám sebe „cítil“ úplně jinak (lásku prý vynalezli Asyřané). A to se bohužel týká i nevědomých emocí... ale u miminek asi ne.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli jafa

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ?

Napsat autorovi (Občasný)

	předchozí ve sbírce

	0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 (10) 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 27 28 29 30 31 32 33

	další ve sbírce